S Norem jsem se znala už od střední školy. Už od začátku jsme si rozuměli ai když mě zpočátku přitahoval fyzicky, nikdy jsem neměla odvahu udělat první krok. To, že ho Noro neudělal, jsem si vysvětlovala tím, že je prostě stydlivý. Teprve po třech letech mi přibližně došlo, že o mě zájem zřejmě nemá, ale ani to nezastavilo naše přátelství, naopak.
Oba jsme spolu trávili mnoho času a začali si dávat rady ohledně vztahů – ať už těch přátelských nebo milostných. Jednoho dne mě Noro zavolal na víno, potřeboval zapít nešťastnou lásku. V tom momentě jsem netušila, že se to zvrtne.
Pokus, který nevyšel
Mluvili jsme se přibližně dvě hodiny, když jsem se mírně podgurážená rozhodla vyjít s pravdou ven – a Norovi přiznala, že se mi kdysi moc líbil. „Kdybys to řekla dříve, vyhnul bych se zlomenému srdci,“ připil si se mnou a začal žertovat o tom, kdyby bylo kdyby… a to se nakonec proměnilo v líbání.
Druhý den jsem se vzbudila se smíšenými pocity – uklidnila mě až zpráva od Nora, kde mě zval ven. Těšila jsem se a zdálo se, že všechno je na nejlepší cestě. Setkávali jsme se asi přibližně tři týdny a já jsem cítila, že Nora vlastně miluji. Celá ta léta láska k němu jen rostla a já jsem ji zakrývala jinými vztahy.
Po třech týdnech jsme se rozhodli spolu vyspat. I když jsem měla pocit, že to náš vztah prohloubilo, Noro se odmlčel a za den na to mi od něho přišla zpráva: „promiň, přemýšlel jsem a pochopil jsem, že to, co teď hledám, není v tobě. Mrzí mě to, ale necítím k tobě víc než přátelství. Chápu, že se se mnou nebudeš chtít setkávat, proto tě nebudu kontaktovat. Ahoj,“ napsal, aniž by mi dal šanci promluvit. Zlomilo mě to, ale dnes se na to dívám s nadhledem. Avšak neztratila jsem jen lásku, ale také přátelství…
